KRÁČÍTE POUŠTÍ NEBO RAJSKOU ZAHRADOU?

Ahojte! :-)

            
                    Nedávno mě ovládla taková ta přemýšlecí nálada. Určitě to každý zná. A protože jsem člověk, který rád hledá podobnosti v lidském životě a v přírodě, přemýšlela jsem hlavně o ní. Zdá se mi, že čím více toho o přírodě vím, tím méně toho vím :D . Co se týká třeba chování zvířat nebo rostlin, už jsem našla hodně věcí ztotožnitelných s lidským životem. A baví mě objevovat další a další vztahy. Příroda je prostě nekonečné téma. Navíc kdo k ní má alespoň minimální vztah (já přírodu miluju :D ) tak si pak spoustu věcí v životě dá snáze do souvislostí. A to je si myslím pro udržení  životního optimismu velmi vhodné. Protože když něčemu nerozumíme, tak nás to zrovna v pohodě nenechává.

         

                       Asi si teď říkáte, co jsem měla titulkem na mysli, že? To vám hned vysvětlím! Pohodlně se usaďte (pokud jste to doteď neučinili :-) ) a snažte se soustředit jen na tenhle text.  Představte si, že máte úkol. Někdo vám řekl, ať si v mysli představíte jakoukoliv cestu, která by svým celkovým vzhledem zrcadlila váš současný život. Cesta se může nacházet kdekoliv. V džungli, v poušti, nebo to může být třeba cesta přes řeku. Rovná, klikatá, kamenitá, do kopce, olemovaná květinovými poli nebo zarostlá plevelem.  Může vypadat jakkoliv :-). Například pokud se cítíte šťastně a milovaní, můžete si všude představovat květiny. Protože se tak budete cítit. Když vás naopak něco trápí, můžete si třeba symbolicky představovat padlé stromy, kolem kterých budete vaší cestou procházet. Sami poznáte, jak se při tom budete cítit. Jestli příjemně nebo nepříjemně. Nechte se vést svými pocity, protože...

                                                           ...protože pokud se vám zdá, že vám vaše životní cesta a její blízké okolí nevyhovují, je na místě otázka: Mohu to nějakým způsobem změnit? A do jaké míry? TOHLE JE DŮLEŽITÉ SI ŘÍCT. Mám v reálném životě sílu vzít do ruky sekeru a jít porazit ty přerostlé staré stromy (dávno nefungující vztahy)? Mám se vzdát v půli strmého kopce, jen proto, že tvrdím, že už ,,nemůžu" dál (náročné studium, které chci dokončit)? Mám obětovat poslední vodu té krásné, ale umírající květině (jsem téměř bez peněz, ale někdo na kom mi záleží mě urgentně žádá o finanční pomoc )?
          
                                                                  Nyní byste už měli mít svoji cestu vytvořenou. Pro lepší inspiraci jsem dole přiložila několik obrázků. Věřím, že když si ji skutečně vizualizujete, uvidíte najednou věci z tak trochu jiného úhlu pohledu. Možná ten pohled bude krásný, možná vám z něj bude smutno. Ale hlavně si svoji cestu můžete kdekoliv a kdykoliv vybavit a zeptat se sami sebe, zda-li jste s jejím vzhledem spokojeni.Takže ať už zrovna v potu tváře šplháte kdesi po kamenité cestě do kopce, nebo se s úsměvem procházíte po  hladkém a rovném písečku, nezapomínejte, že cesta nebude vždycky stejná. Stejně jako v přírodě. A z toho barevného tulipánové pole nikdy nevíte, co na vás vyskočí! Sice se říká, že nemáme nic očekávat ale podle mě je lepší tato verze - neočekávat nic, ale zároveň být připravený na vše. Takže když přijdou problémy, zkuste na ně nenadávat. Ukazují vám možná lepší směr, než kterým jste předtím šli :-).